Podnikatelé jsou vzešlí z nejlepších dělníků

V dalším díle seriálu Goodwill Talks: od píky až na vrchol nás vyprávění podnikatelského příběhu společnosti BARVY FRAMAR zavede až do dob Rakouska-Uherska. Firma, jejíž historie se začala psát před více než 115 lety, je předním odborníkem v oboru barvy-laky a od roku 2018 držitelem firmového oscara v kategorii Tradice Český Goodwill. Podrobnosti o trnité cestě podnikatelů rodu Martínků líčí zástupci 3. a 5. generace, Jiří a Edit.

Společnost BARVY FRAMAR založil František Martínek, dědeček Jiřího Martínka po návratu z vandru po Rakousku-Uhersku. „Získal živnost a založil firmu na Josefově v Praze. Postupně ji rozšiřoval, kolem roku 1905 začal s výrobou, nejprve pro sebe, a pak i tu rozšiřoval dál,“ vzpomíná Jiří a pokračuje: „Můj otec (František Martínek mladší – pozn. red.) se vyučil u svého otce. Ve 30. letech od svého otce firmu převzal, lépe řečeno odkoupil, a přestěhoval ji do Modřan. Postavil novou továrničku, kde vyráběli jednak klasické nátěrové hmoty pro stavebnictví a domácnosti, na druhou stranu se věnoval uměleckým barvám.“ Ty používali přední malíři té doby jako Lada, Tichý či Hoffmann.

Nástup fašismu a posléze komunismu veškeré naděje úspěšně rozjetého podniku zničil. „Po nástupu komunistů v roce 1949 bylo všechno zlikvidováno, bohužel se ztratily i veškeré receptury a postupy,“ sděluje Jiří výsledek svého pátrání, když po sametové revoluci chtěl rodinný podnik obnovit.

Zachovaly se jen deníky jeho otce a další střípky v rodinném archivu, ve kterých pátrá vnučka Edit: „Můj pradědeček si začal psát deníky poté, co mu sebrali firmu a neměl co na práci. Dělal alespoň tohle jako takové kreativní sebevyjádření, protože podnikání do určité míry je jistou formou kreativity.“ Objevila v nich morální kvality a názory svého pradědečka, které formují i ji.

Pradědeček byl skromný, měl rád svobodu, Masaryka, vždycky se přikláněl ke středním stavům, o kterých říkal, že jsou velmi důležité pro chod celého státu. Byl politicky neutrální a také se považoval za dělníka. „Říkal, že člověk začíná jako dělník, pak začne rozvíjet svoje řemeslo, takže se přemění v řemeslníka, no a podnikatelé jsou vzešlí z nejlepších řemeslníků, a tedy i dělníků,“ vysvětluje Edit. „Když mu zabavili firmu, říká, že už nežije, že jenom jí a spí. A maká s dělníky, protože na dobrou práci čas není,“ dodává pravnučka. 

Přesto František nepřestal nikdy věřit, že se podnik vrátí zpět do rodinných rukou.  „Byl jsem vychováván v tom, že se to jednou zlomí, že se nám firma jednou vrátí a že budu pokračovat. Diktatura v žádné zemi není navždycky,“ vzpomíná Jiří. Jeho otec se už ale navrácení nedožil. „Bohužel zemřel devět let před sametovou revolucí. Ani já jsem nevěřil, že se toho dožiju. Nečekal jsem, že se to zlomí tak rychle,“ přiznává.

Podle Jiřího to bylo příjemné překvapení, závazek, a především to byla práce, když podával privatizační projekt. „Samozřejmě, byla s tím spousta práce, nechtěli mi to vrátit. Měli o to zájem jiní lidé, takže kolem toho byla spousta soudních sporů, a trvalo roky, než jsem to dostal zpátky,“ vzpomíná na boj o rodinný majetek, který nakonec získal, v dezolátním stavu.

Trvalo dalších deset let, než firmu postavil na nohy, znovu všechno vybudoval a… pak přišla povodeň. „To je na dědečkovi strašně obdivuhodné, že de facto potřetí – poprvé nacisti, potom komunisti, a pak ještě povodeň v roce 2002 – firmu znovu vybudoval,“ hodnotí Edit vytrvalost Jiřího, kterému po zásahu přírodních živlů trvalo další tři roky, než rodinný podnik obnovil.

Kde se bere nezdolná síla začínat znovu a znovu? Jaké to je nést odkaz rodinné tradice po tři, respektive pět generací? Jak se spolu domluví generace, které od sebe dělí půl století? To všechno, a ještě mnohem více vám Jiří a Edit prozradí.

Pusťte si nový díl seriálu Goodwill Talks: od píky až na vrchol. Rozhovor s podnikateli rodu Martínků můžete zhlédnout jako video na YouTube ČG nebo si jej poslechněte ve formě podcastu na Youradio Talk a dalších podcastových platformách.

Zdroj: HP N Media pro Český Goodwill